Operační činnost u 311. perutě (Coastal commands) Dne 23. prosince 1943 vykonal Hala svůj první operační let. Bylo to na Liberátoru 782-K. Tento let trval 14 hodin (z toho 12 hodin v noci a 2 hodiny ve dne). Další let následoval 30 prosince 1943, ale jednalo se pouze o zálet nového letounu v trvání 40 minut. Po těchto letech létal Hala na standartní patroly nad Biskajský záliv. Už 29. ledna 1944 se mu však podařilo v letounu s kódovým označením 773-L napadnout ponorku, která mu byla posléze uznána jako poškozená. Dva dny před touto událostí tj. 27. ledna 1944 byl Hala povýšen do hodnosti W/O.Další zajímavý let přišel už 6. února, kdy Hala provedl první cvičný let s raketami, které se v té době staly standartní výzbrojí Liberátorů Coastal commands.
Vzhledem k tomu, že "třistajedenáctka" začala být potřebná jinde než v Beaulieu, rozhodlo velitelství o přemístění na nejjižnější výběžek Anglie, do Predannacku. Tento přesun byl proveden 23. února 1944 a peruť zde setrvala do 9. srpna 1944. V této době létal Hala spíše cvičné seznamovací lety jako ostatně všichni členové perutě, avšak bylo i několik letů operačních. V dubnu začala opět tvrdá operační činnost. Halovi se podařilo 18 dubna 1944 najít v noci německé lodě, na které shodil pouze osvětlovací rakety. Dne 26 dubna 1944 pak v letounu s označením 987-A zaútočil na německé lodě. Jednalo se o lodě silně chráněné protiletadlovým dělostřectvem. Proto Halův letoun neunikl poškození střepinami a granáty a sotva doletěl do Anglie.
Protože poškození letounu bylo velmi vážné, dostala celá osádka dovolenou. Teprve 7. května přebral Hala nový letoun 956-W a provedl s ním cvičný let. Jinak se v květnu nelétalo.
Červen a vlastně už i květen se nesl v duchu horečné přípravy invaze do Evropy. Dne 6. června 1944 vykonával Hala normální desetihodinovou patrolu. Heslo pro tento den znělo "D-Day". Asi za dva měsíce byla 311. peruť přesunuta do Skotska na bázi v Tainu. Toto letiště vydrželo "třistajedenáctce" až do konce války, ale Halovi se stalo osudným.
Dne 3. října 1944 vzlétla osádka pod vedením W/O Haly v letounu 937-K ve složení: W/O Jaroš, F/Sgt Katz, F/Sgt Kubina, F/O Koranda, F/Sgt Remenár, Sgt Sklář, F/Sgt Štoček a F/Sgt Veitl. Ten den jim však štěstěna přestala být nakloněna. Podle nejpravděpodobnější rekonstrukce byl Halův letoun sestřelen německými dálkovými stíhači nad Biskajem. (Nikdy nebyla zjištěna pravda o tom, jak Halova osádka zkončila. Veškeré rekonstrukce jsou pouze dohady podpořené některými fakty. Např. Halova osádka střídala 3. října 1944 jiný letou 311. perutě, který byl před tím napaden jedním německým dálkovým stíhačem. Je vysoce pravděpodobné, že si němečtí letci na další Liberátor počíhali se značnou posilou.). Dlouhá léta se mělo za to, že posadka nestihla ani vyslat SOS. K osobním spisům devíti letců přibyla poslední poznámka: "missing-presumed killed" - nezvěstný, pravděpodobně mrtev.
Nyní, vice než po 50 letech se v knize "Nad moři a oceánem" Miloslava Pajera objevil telegram o ztrátě "PP-K" (FL937) ze dne 3.10.1944, který vnáší do tajemství o konci Halovi posádky více světla.